novinky-detail

Trim

Středa, 14. leden, 2015

Trim

Po kliknutí na obrázek se obrázek zvětší.

Časy, kdy se potápěči v knize J. Verna pohybovali pod vodou pomocí chůze, jsou již dávno pryč. Tedy pokud bereme v úvahu rekreační potápění. Jejich mohutné olověné boty si hravě poradili se vztlakem a jak špendlík zapíchnutý do nástěnky je drželi u dna. Jediné co přežilo z dob Verneovek do dnešní doby je chuť neustále objevovat nepoznané a již zmiňované olověné boty, nebo spíše olovo z nich. V tomto článku si vysvětlíme, jak efektivně a operativně pracovat s naším vztlakem, tak aby v průběhu ponoru nedocházelo k situacím, kdy nám jako v případě olověných bot, negativní vztlak znemožnil polohu potápěče v Trimu.
Na úvod si připomeneme předcházející číslo Buddy magazínu, kde jsme řešili, kolik zátěže je vlastně správně. Na tento článek navážeme a budeme se zabývat, kam tyto kilogramy zátěže umístit. Zátěž musí být umístěna tak, aby si to potápěč pod vodou užíval a zároveň šetřil své drahocenné síly na další podvodní dobrodružství, které každým ponorem zažíváme. Ano i toto jsou atributy, které v sobě ukrývá pro mnoho potápěčů magické slůvko TRIM. O TRIMU se mezi potápěči hodně hovoří a toto „voodoo“ je předmětem, každé potápěčské diskuze.
Ať vezmeme „brífi nk“ před ponorem, nebo „debrífi nk“ po ponoru. V tomto duchu bychom mohli pokračovat až do nekonečna.

Co je tedy ten TRIM zač?

Všeobecná definice TRIMU zni:
Neutrální poloha a neutrální vztlak potápěče pod vodní hladinou, který se nachází ve vodorovné (horizontální) poloze, a to bez pohybu a jakékoliv fyzické námahy. Při nádechu potápěč mírně stoupá (o několik cm) a při výdechu se vrací opět do výchozí polohy. Oproti zažitým zvyklostem se doporučuje vyvážení s hlavou mírně dolů. Toto je velmi pohodlná varianta a předcházíme tak bolestem krční páteře při opakovaném několikadenním potápění. V Trimu bychom měli být optimálně po celou dobu ponoru.

Hlavni výhody potápěče v TRIMU jsou:
 Nižší hydrodynamický odpor
 Nižší výdej fyzické energie
 Nižší spotřeba
 Efektivní pohyb pod vodou
 Nižší kalení
 Nižší pravděpodobnost kontaktu s křehkým podvodním životem

Klíčové faktory správného TRIMU jsou:
 Určení empirického množství zátěže
 Umístění a rozložení zátěže
 Volba vhodného kompenzátoru vztlaku (BCD)
 Poloha tlakové láhve

Jak budeme postupovat, aby se potápěč dostal snadno a rychle do TRIMU?
Celá záhada se skrývá v nalezení těžiště tíhy potápěče pod vodou. Pro nalezení těžiště tíhy zvolíme experimentální způsob. Nejprve si vysvětlíme co je to vlastně těžiště tíhy. Těžiště tíhy potápěče je bod, ve kterém potápěče podepřeme, a ten zůstává v rovnováze. V rámci experimentu předpokládejme, že máme vhodně zvolenou integrovanou zátěž, která je posunuta do osy těžiště. Pokud se nám nevejde požadované množství zátěže do kapes, vždy se řídíme pravidlem, že zátěž musí být co nejblíže těžišti.
V potápění používáme nejčastěji následující typy zátěže: Integrovaná zátěž v kompenzátoru vztlaku (BCD), přídavné kapsy na pásek nebo popruh láhve, zátěžový opasek, kotníkové zátěže. Při použití Twinu využíváme V zátěž. Jako nejméně v hodné pro naše účely se jeví, zátěžový opasek, kde může dojít k přetáčení nebo posouvání opasku po těle a tím posouváním těžiště, tedy problém s Trimem. Kotníkové zátěže, nám svojí váhou zase komplikují efektivní provedení kopu a tím nám zvyšují námahu, potažmo spotřebu.
A nyní začneme s finální části experimentu.
Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi jemnou a citlivou manipulaci se zátěží, kde každý centimetr posunutí může mít velký vliv na TRIM. Buďme tedy obezřetní, ať se výsledek dostaví co nejdříve. S běžnou potápěčskou výstrojí, kterou používáme při potápění, se ponoříme na dno bazénu tak, abychom měli pod sebou rovné dno.
Vypustíme veškerý přebytečný vzduch z kompenzátoru vztlaku (BCD), popřípadě suchého obleku a lehneme si na dno. Na dně simulujeme polohu potápěče v TRIMU. V této pozici se musíme snadno udržet, bez jakéhokoliv pohybu. Zklidníme svůj dech a soustředíme se na polohu svého těla pod vodou. Pokud není žádná reakce ve formě zvedání lýtek a ploutví či hlavy, hurá, máme zvládnutou základní problematiku Trimu.

V případě odlišnosti, než je uvedeno výše, budeme pokračovat následovně:
Problém: padají nám kolena a ploutve směrem dolů, hlava jde nahoru.
Řešeni: musíme posouvat láhev pomalu směrem nahoru k hlavě a pozorujeme, jak se nám zvedají kolena - tedy se posouvají do vodorovné polohy s tělem.
Problém: přepadáváme na hlavu a nohy nám jdou nahoru.
Řešeni: stačí posunout láhev směrem dolů k zadku, posouváme tak dlouho, dokud se nám hlava nedostane opět do normální polohy a nohy se posouvají do vodorovné polohy s tělem.

Pro posunutí lahve můžeme využít dva různé způsoby.
Buď to posuneme na láhvi popruh kompenzátoru vztlaku (BCD) směrem nahoru k ventilu láhve ovšem tak, aby popruh dostatečně držel a láhev se nám nemohla z popruhu vysmeknout. Jako druhou variantu si můžeme mírně povolit ramenní popruh kompenzátoru vztlaku (BCD). V tomto případě je nutné dotáhnout mezi nožní popruh tak, aby nám přístroj držel dostatečně na zádech. V příštím čísle buddy magazínu budeme pokračovat s Trimem, a to především jak se do Trimu vrátit z různých poloh například při proplavání vraku a svislé polohy. Dále probereme korekce Trimu na různé situace, jako použití, světel, přídavných láhví, úbytek váhy spojený s poklesem zásoby plynu, přelévání vzduchu v kompenzátoru vztlaku (BCD), v suchém obleku, atd.

zpět na úvodní stránku